Vyhledej
Jaroměřsko > Historie

Ilja Ivanovič Jastrebov se stal před 76 lety čestným občanem města Dvůr Králové. Kdo to byl?

Redakce, Filip Pýcha / 10.05.2021
10. května roku 1945 dorazila do Dvora Králové nad Labem Rudá armáda pod velením generálmajora Ilji Ivanoviče Jastrebova, kterému bylo záhy uděleno čestné občanství města. U příležitosti dnešního výročí této události vás zveme k článku obsahujícímu jeho životopis.

FOTOGALERIE - Slavný den kdy do Dvora Králové nad Labem dorazil Ilja Ivanovič Jastrebov. Kdo byl Ilja Ivanovič Jastrebov?

FOTOGALERIE - Ilja Ivanovič Jastrebov se stal před 76 lety čestným občanem města Dvůr Králové. Kdo to byl?

Příjezd Rudé armády do Dvora Králové nad Labem

Konec války byl cítit ve vzduchu. Povstání s cílem osvobodit Dvůr Králové nad Labem vypuklo 5. května 1945. Do jeho čela se postavil Revoluční národní výbor a bývalí důstojníci Československé armády. Povstalci získali kontrolu nad městem, Němci se stáhli do Junkersovy (dříve Sochorovy) a Lowenbachovy továrny (sídlo SS). S podporou vojenské roty z Velichovek (německá Armáda Střed) se město dostalo zpět pod kontrolu Němců. Členové Revolučního výboru byli zatčeni a převezeni do Velichovek, většina se téhož dne vrátila. Němci věděli, že se blíží Sovětská vojska. Bylo vyhlášeno stanné právo a němečtí vojáci organizovali odvoz Němců z města. 

Dne 8. května byla vyhlášena kapitulace německých armád a správu města převzal Národní výbor. Zbylí Němci byli odzbrojeni a opouštěli město směrem na Žireč. 

Dva dny nato - 10. května ráno - přijela do Dvora Králové Rudá armáda. Téhož dne ve dvě hodiny odpoledne byl vypraven pohřeb obětem protiněmeckého povstání. 

6. června 1945 proběhla na oslavu znovuzískané svobody velkolepá vojenská přehlídka na Hrubých lukách za účasti 12 000 obyvatel města a okolí.


Ilja Ivanovič Jastrebov – životopis

Pojďme se tedy dozvědět podrobnější informace o čestném občanu našeho města, který byl cizím státním příslušníkem.

Ilja Ivanovič Jastrebov se narodil roku 1899 do rolnické rodiny ve vsi Prudniki (nedaleko města Vitěbsk v dnešním Bělorusku). V dokumentech měl uvedenou běloruskou národnost. Do Rudé armády vstoupil v květnu roku 1919 a jako voják se účastnil probíhající ruské občanské války, která propukla roku 1917 Říjnovou revolucí.

Účast v Polsko-sovětské válce

Roku 1919 se Jastrebov účastnil bitev s Poláky. Bojovalo se o území, které bývalo do poloviny 18. století součástí Polsko-litevské unie. Rusko o toto území čerstvě přišlo na základě Leninova separátního míru s Německem a Rakousko-Uherskem (Brestlitevský mír). Polsko chtělo získat tyto své historické oblasti, aby si jejich prostřednictvím zajistilo co nejlepší pozici v případném obranném boji s Ruskem. Sověti samozřejmě tato ztracená území vnímali jako svá, usilovali o založení Bělorusko-litevské sovětské republiky, která se připojí k SSSR. Poté, co došlo k otevřenému konfliktu s Polskem, ambice Rusů ještě vzrostly, cílem se stalo kontrolovat Polsko a podpořit přes jeho území v té době probíhající komunistické revoluce v Německu a Maďarsku. Leninovým cílem byla stále Světová komunistická revoluce. Tento konflikt, který dlouho směřoval ke katastrofální prohře Polska, se zcela obrátil roku 1920 nečekaným debaklem Sovětů před branami Varšavy v bitvě, která je známá jako Zázrak na Visle. Sovětská fronta se poté začala hroutit a válka skončila Rižským mírem, kde své požadavky diktovali Poláci. Jedním ze závazků byl i vznik samostatného Běloruska a Ukrajiny, ve skutečnosti ale nebyl Sovětskou stranou nikdy respektován.

Účast na potlačení Basmačského povstání

V roce 1920, po absolvování kursů velitele pěchoty ve Vitěbsku, byl Jastrebov v Orenburgu jmenován velitelem roty u 5. Turkestánského pěšího pluku 2. Turkestánské brigády (pevnost Kuška). Na této pozici se podílel na potlačení tzv. Basmačského povstání v Buchaře. Basmačské povstání bylo vojensko-politicko-náboženské hnutí muslimských národů Střední Asie proti ruské nadvládě. Počátek povstání lze sledovat již roku 1916, když carská armáda prováděla odvody muslimů pro boje v 1. světové válce. Turkestánští muslimové se poté pokoušeli vytvořit ve městě Kokandu ve Ferganské kotlině nezávislou vládu. V únoru 1918 však na Kokand zaútočili bolševici a zmasakrovali tisíce lidí. Masakr vyvolal vlnu podpory basmačského hnutí mezi místními obyvateli. K zeslábnutí podpory obyvatel a porážce Basmačského hnutí došlo v polovině dvacátých let po rozsáhlých operacích Rudé armády a ústupcích, jež zavedla sovětská správa v oblasti hospodářského a náboženského života.

Meziválečné období – velitelské hodnosti, vězněn ve Smolensku

V meziválečném období, po absolvování udržovacích kurzů středního velitelského personálu Západního vojenského okruhu ve Smolensku (1923) a působení v udržovacím oddílu Západní pěchotní školy ve Smolensku (1926), Jastrebov postupně zastával funkce velitele roty, velitele praporu a asistenta velitele pluku v různých divizích Běloruského vojenského okruhu. V červenci 1938, když byl dočasným velitelem 191. pěšího pluku, i Jastrebova zasáhla vlna stalinských čistek v armádě. Jastrebov byl vyloučen z Komunistické strany Sovětského svazu „za utajování kulackého (označení pro vlastníky zemědělské půdy - pozn. autora) původu, kontrarevoluční aktivity příbuzných a ztrátu bdělosti“ a brzy byl i zatčen. Do 8. dubna 1939 byl vyšetřován NKVD ve smolenském vězení. Nakonec byl propuštěn pro nedostatek důkazů, znovu zařazen do Rudé armády a znovu přijat za člena Komunistické strany. V srpnu 1939 byl jmenován do funkce učitele taktiky v novgorodských pokročilých výcvikových kurzech velitelského personálu.

Leningradská blokáda, zranění

Jastrebov se účastnil bojů při Leningradské blokádě, kde v boji utrpěl zranění obou nohou. Leningradská blokáda trvala od září 1941 od ledna 1944 a řadí se mezi nejdelší a z hlediska obětí nejkrvavější obléhací operace v dějinách lidsta. Leningrad (dnešní Petrohrad) byl důležitým průmyslovým centrem, nejdůležitějším námořním přístavem a komunikačním uzlem Sovětského svazu. Německo plánovalo město rychle dobýt, což se ale nezdařilo a bylo rozhodnuto o jeho obléhání. Německo obléhalo město z jihu, ze severu spoléhalo na svého spojence – Finsko.

Roli Finska je nyní potřeba podrobněji vysvětlit. Sovětský svaz se dlouho před válkou pokoušel dojednat posunutí finské hranice v blízkosti Leningradu. Vyjednávání s Finskem však nikam nevedla, neboť oblast byla významná i pro něj. Nakonec se Sovětský svaz na zlomu let 1939-1940 pokusil Finsko v Zimní válce dobýt. Finové se dokázali Sovětům ubránit za cenu ztrát území, především právě v okolí Leningradu. Finskou optikou si Finové šli roku 1941 vzít zpět své ztracené území. Již před zahájením německé invaze se Finsko odmítlo nejen podílet na útoku na město, ale zakázalo i jakékoliv významnější použití finského území pro takový útok. Tento finský postoj snížil efektivitu obléhání a umožňoval například existenci „Cesty života“ – ledové zásobovací silnice přes Ladožské jezero. Samozřejmě, Sověti neměli žádnou záruku, že Finsko svůj postoj nezmění a vnímali nebezpečí ze strany Finů stejně jako Němců.

Následující pasáž uvádí detaily vojenského působení Jastrebova a je spíš pro fanoušky vojenské historie.

Na začátku druhé světové války Jastrebov velel 147. střeleckému pluku 43. střelecké divize 23. armády Leningradského vojenského okruhu. Pluk pod jeho velením stál na hranici s Finskem, se začátkem ofenzívy finských vojsk se stáhl a poté zaujal obrannou pozici 30-40 km od Leningradu v oblasti Lembolovského jezera. Na začátku listopadu 1941 byl pluk jako součást divize převeden do 55. armády. V rámci ní bojoval v těžkých bojích v oblasti Kolpino o kontrolu nad železničními a dálničními mosty přes řeku Tosna. Dne 13. listopadu podplukovník Jastrebov osobně vedl kulometnou rotu na dálniční most a byl vážně zraněn do obou nohou, následně byl až do května 1942 v nemocnici v Leningradu.

Poté, co byl Jastrebov vyléčen, byl jmenován velitelem 72. pěší divize, které velel až do konce války. V srpnu 1942 se divize zúčastnila útočných bitev jako součást 42. armády v oblasti Staro-Panova a v únoru se jako součást 55. armády zúčastnila Krasnoborské operace. 72. střelecká divize pod velením generálmajora Jastrebova se vyznamenala zejména v útočných operacích Leningrad-Novgorod a Vyborg, kde byla jako součást 42., 67. a 21. armády. V lednu 1944 na příkaz nejvyššího velitele J. V. Stalina za osvobození města Pavlovska divize dostala čestné jméno „Pavlovská“ a za osvobození města Lugy jí byl udělen Řád rudého praporu. V červnu 1944 operovala divize na Karelské šíji proti finským jednotkám, kde sehrála důležitou roli při prorážení finské obrany na linii Karelského valu (VT) a při odražení protiútoku v oblasti Kuuterselkä.

Protiněmecké operace ve východní Evropě

Po bojích na Karelské šíji byla divize převedena do 2. útočné armády, ve které se podílela na útočných operacích Narva a Tallinn. Od října do listopadu 1944 byla divize v záloze Nejvyššího velitele, poté byla podřízena 21. armádě 1. ukrajinského frontu. V prosinci byla jako součást této armády převelena do Polska a postupně se účastnila útočných operací Visla-Odra , Sandomierz-Slezsko, Hornoslezsko, Dolnoslezsko a Praha (což bylo ovšem získání kontroly nad celým českým územím až po demarkační linii).

Poválečné období

Po válce, v červnu 1945, byla divize rozpuštěna a generálmajor Jastrebov byl zařazen do svodného důstojnického pluku 21. armády. Poté byl jmenován zástupcem velitele 25. gardového střeleckého sboru v Bratislavě. Od října 1945 sloužil na stejné pozici u 27. gardového střeleckého sboru v ústřední skupině vojsk. Od března 1946 do ledna 1947 studoval ve vyšších akademických kurzech na Vyšší vojenské akademii. K.E. Voroshilova. V dubnu 1947 byl jmenován zástupcem velitele 19. střeleckého sboru Zakavkazského vojenského okruhu, od února 1949 působil na stejné pozici v 6. střeleckém sboru Severokavkazského vojenského okruhu.

V listopadu 1950 byl Jastrebov vyslán do Skupiny sovětských sil v Německu jako zástupce velitele 79. berlínského střeleckého sboru 3. armády. Od června 1951 zastával funkci pomocného velitele 1. gardové mechanizované armády této skupiny sil. Neúčastnil se žádné z berlínských krizí. V lednu 1955 byl převeden do zálohy.

Zemřel v Moskvě 15. června 1979. Je pohřben na Bolševském hřbitově v Koroljovu u Moskvy.

Vojenská vyznamenání

Byl vyznamenán Leninovým řádem, 5 řády Rudého praporu, řádem Suvorova 2. třídy, řádem Vlastenecké války 1. třídy, řádem Rudé hvězdy a dalšími medailemi. Je nositelem Odznaku za zranění.


Filip Pýcha

Zdroje:

https://ru.wikipedia.org/wiki/Ястребов,_Илья_Иванович_(военачальник) 

https://www.mudk.cz/filemanager/files/167699.pdf 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polsko-sovětská_válka

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hnutí_basmačů

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zimní_válka

https://cs.wikipedia.org/wiki/Obležení_Leningradu

TOMKOVÁ, Eva a Alexandra JIŘIČKOVÁ. Dvůr Králové nad Labem a okolí: historie a současnost ve fotografii. Ve Dvoře Králové nad Labem: Městské muzeum, 2005.

Fotografie:

Wikipedie – heslo Ястребов, Илья Иванович (военачальник)

https://1941g.wordpress.com/about/генералы-и-адмиралы-я/ястребовильяиванович-1899-1979/

Autor fotografie hrobu: Sergej Mežarov
Fotografie ze Dvora Králové: Fotohistorie

K článku byla přidána galerie fotografií z příjezdu Rudé armády, které nám v den vydání článku poskytl pan Jiří Schmied. Moc děkujeme

Související články
Jedinečné osobnosti regionu jsme vám představili v unikátním projektu JAK SE TU ŽIJE
Vaše komentáře

Přečteno 795x