Folkové večery rozšiřují regionální obzory

FOTOGALERIE - Folkové večery rozšiřují regionální obzory

Poté, co autor těchto řádků vstoupí do Bastionu IV., zamíří hned do místnosti, kde Jakub Mertlík z Občerstvení Na Špalkách prodává něco k snědku, ale hlavně něco k pití. Nabídka je pestrá. Oblíbeným nápojem je dvanáctka Josefovského ležáku se svou mnohaletou historií. V roce 1840 byl v tehdy zvané pevnosti Ples postaven pivovar. Jde o spodně kvašené pivo inspirované tradičními pivy Vídeňským ležákem a bavorským Märzenem z dob Rakouska-Uherska. Je tmavší než český ležák s příjemnou doznívající hořkostí. Použité slady z velké většiny rakouského a bavorského původu. Pro Občerstvení Na Špalkách Josefovský ležák exkluzivně vaří vrchní sládek pivovaru Tambor Martin Vrba.

Posilněn josefovskou pivní tradicí, která původně zanikla s rokem 1948, se necháváme unášet tvorbou Saši Niklíčkové a Davida Šitavance. Multiinstrumentalistka nabízí žensky pojatý folk spojený se sebeironií. Přítomné publikum si získala hned od první písně. Nymburský kytarista přináší zase humorem nasáklé pohodové písničky.

O týden později bylo narváno. S podtitulem “Začalo to v Expanzi…” slavili AltanTrio svých 10 let na scéně. Byla to náramná oslava. Mezi gratulanty patřili Jitka Holcová, Andrea Kollová a Martina Juhošová s narozeninovým dortem, lahvi Trio předal Jiří Miler, další přání vznesly muzikantky z Napohodu, chyběli ani Ivo a Zdeňka Plecháčovi a další. AltanTrio přináší stále více známé písně zasazené především do regionu, tentokrát také doplněné autorskými skladbami dua Dvajaja včetně hostující houslistky Pavly Šimkové. Večer uzavřeli Vítězslav Marek a Rostislav Lenc jako RosViť s převzatými bluesovými písněmi. Jedním z magických chvil bylo Baroko Richarda Müllera.

První březnový pátek patřil domácím umělcům folku a country scéně Nadě Hůlkové a Olině Ježkové neboli Country Harmony v autorském recitálu a jaroměřské bluegrassové legendě Úlet.

O čtrnáct dní později byl večer genderově vyvážený v autorském recitálu Jany Erbenové z Vrchlabí. Svou poznámku, že tak úplně neumí hrát na kytaru, sama dokázala od prvních tónů docela vyvrátit, těch několik akordů úplně stačilo. Domácí Petr Bischof tentokrát přinesl svou hudební druhou tvář plnou humoru a nadsázky.

V období psaní těchto řádků proběhl zatím poslední koncert na apríla, ale bez apríla. Pražský Alfik Trio s převzatými písněmi známé z umělecké líhně Semaforu. Zato mělnický rodák Libor Bradáček přinesl syrově pojaté příběhy.

Koncerty přinášejí kromě hudební a přátelské sounáležitosti také příležitost pro sebevyjádření, folk není jen o písničkách popisující romantiku, přírodu nebo přátelství, ale také různorodou reakci na současná témata, někdy mírně diskutabilní, ale bylo naprosto namístě jeden večer věnovat prostor pro hudební příspěvek Anny a Inny z Ukrajiny.

Posledním koncertem této sezóny byl od Napohodu Jaroměř a Slávka Maděry & VilMy. Vždycky je pro mě těžší formulovat něco jako hudební kritiku, každý to vnímá jinak, takže tentokrát dám přednost spíše přátelské atmosféře, která bývá na všech večerech jedinečná a kouzelná.

Baví mě sounáležitost. Baví mě spontánnost, přítomní diváci se sami přidávají, pokud převzatou píseň znají. Baví mě, jak sami, když k tomu je vhodná příležitost, tleskají do rytmu (opačně ze strany muzikantů je mi to celkem protivné). Jak se to občas opakuje, už muzikantům a muzikantkám odpouštím přítomnost taháků svých textů. Baví mě humor. Baví mě přítomnost společnosti a politiky, která k folku historicky patří, nebojme se toho.

Těší mě, že mají večery svou návštěvnost a pohostinnost. Snad nám všem to vydrží a využijeme večery nejen k návštěvě přátel, hudby, ale taky výtvarného umění v kolonii příští sezónu. Mezitím začíná pokračování tradičně středečních koncertů na podloubí před Vinotékou u sv. Mikuláše vždy od 17 hodin. Folková Jaroměř stále žije.