Na běžkách kolem Liščí hory. Fantazii při výběru trasy se meze nekladou. Ani sněhové.

Redakce / 17.01.2017, Hajnice - Trutnovsko a Úpicko

Výšinka je nejen pro Dvoráky pojem určitého geografického mezníku: tam někde končí Královédvorsko a začíná Trutnovsko. Tam dále je Krakonošovo. A i když blízká Liščí hora je o téměř 90 metrů nižší než Zvičina, oba kopce mají své kouzlo: Zvičina má Raisovu chatu s rozhlednou, Liščí hora má malebné a udržované osady s roubenkami. Oba kopce je však rozhodně dobré pokořit i na běžkách. Rozhodně letošní zimu.

FOTOGALERIE - Liščí hora u Hajnice na běžkách

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Většina Dvoráků vyjede na Výšinku autobusem a sviští si to dolů z kopce přes hospodu u Silvera až do Dvora. Je to tradiční trasa na kola i běžky, obě verze jsou ideální pro rodinnou a pohodovou turistiku - jede se z kopce. Kolik Dvoráků však napadlo nejet dolů do Dvora, ale na druhou stranu - na Liščí horu?

Zaparkovali jsme auto na Výšince před hospodou, rodinu jsem vyhnala do Dvora a sama jsem se vydala objevovat běžecké možnosti kolem Liščí hory. Mým cílem bylo přejet Liščí horu do Kohoutova a z něj se dostat do Dvora. Měla jsem obavy, jestli nebudu ten první sněhoborec, co bude vyšlapávat stopy v půlmetrových závějích. Kdo by přeci kolem Liščí hory kroužil?

Jaké bylo mé překvapení, když už cyklostezka (č. 4323) Z výšinky kolem Liščí hory byla prohrnuta traktorem. Až k tamním chalupám byla cesta vyhrnutá skutečně dobře a jen díky nové vrstvě sněhu byla sjízdná i pro bruslaře. za poslední chalupou již byl s úpravou cesty konec, začalo to pravé zimní dobrodružství.

Okruhy kolem Liščí horyAčkoliv níže je popis jednoho 10km okruhu, cest projetých v lese traktorem je překvapivě mnoho, a okruhů si tak kolem Liščí hory můžete vybrat hned několik. Je úžasné, že se nemusíte držet jedné stopy vyjeté skútrem, ale každý si najde tu svoji trasu!

I tak jsem ale nebyla jsem sněhoborec, jeden nebo dva blázni už tu přede mnou jeli a postupně se cesta začala opět rozšiřovat, jak navazovala na ostatní lesní cesty, které projely v posledních dnech lesní stroje. Neustále jsem byla udivována, kde všude v zimě traktory jezdí a tím vlastně umožňují pohodlnou průjezdnost i pro lyžaře. Prostřídala jsem si bruslařský i klasický styl a celou dobu jsem se nemohla nabažit toho klidu a sněhem zapadaných stromů.

Doporučení na vybavení:

do hlubokého sněhu si vemte delší hůlky, záda vám poděkují
sněhu v botách zabrání návleky nebo speciální lyžařské kalhoty
i když si vyjedete jen na chvilku, alespoň jablko v kapse je malá KPZ
i ve známém terénu se v zimě snadno ztratíte - bílá peřina umí kouzlit! Pořiďte si navigaci nebo aplikaci mapy.cz do svého telefonu
nebojte se vyrazit, dobrodružství se dají zažít i za kopcem!

Až při napojení na cestu z Hajnice na Liščí horu mi bylo jako lyžaři ouzko. Traktor zde seškrabal sníh z komunikace důkladně (není divu, ten kopec je skutečně prudký!), a svým způsobem mi tak nahradil šupiny na skluznici. Mít na noze nové lyže, asi bych zvážila jinou cestu. V případě jizdy opačným směrem to rozhodně bylo na sundání lyží (300 m pěšky).

Na kopci však čeká nádhera v podobě malebných chaloupek v tamní osadě U Liščí horym toho času s velkými bílými čepicemi na komínech, rozcestníku i zvoničce. Cesty tam byly prošlapány o víkendu všemi směry, chataři si zřejmě nenechali ujít tu bílou nádheru a poctivě chodili ven. Váhám kudy se vydat, když za mnou přijíždí běžkař mířící po žluté k Mravenčích domkům. Slibuje mi, že když pojedu rovně, svezu se 3,5 km dolů z kopce do Kohoutova po cyklostezce (č. 4322). Uznávám, že jet po zasněžené stopě traktoru byl skutečně zážitek. A to vím o paní, která tuto cestu chodí denně do práce - pěšky. Smekám a závidím zároveň!

Vznačená popisovaná trasa Výšinka-Liščí hora-Kohoutov-Výšinka

Ta nejčerstvěji projetá cesta však nemusí být ta pravá, a tak děkuji aplikaci mapy.cz ve svém mobilu, že již poněkolikáté zkrátila nechtěně prodloženou cestu. POhádková jízdy končí na rozsáhlém a nekonečném poli před Kohoutovem, kde mi vítr zavál stopy od traktoru. Jízda v lese dnes byla výhra.

V Kohoutově u kostela na mě čekal tající sníh na prosolené silnici, takže nezbývalo nic jiného než poprvé sundat lyže a až k pile dojít po silnici pěšky (nad autobusovou zastávkou „kino”). Místní mi tvrdili, že to nikde dále přes pole ke svážnici v lese (cyklotrasa č. 4087) projeté není, ale opak byl pravdou. Ten den to byla jedna z nejlépe upravených tras pro bruslení na lyžích, včetně svážnice v lese.

Právě na svážnici jsem však začala přemýšlet o tom, že bych se vrátila na Výšinku pro auto. Cesta z Kocbeře do Dvora byla sice lákavá svým profilem, ale komu by se chtělo po dojetí domů jet autobusem zpátky pro auto?

Najela jsem tedy na žlutou turistickou značku a kilometr si našlapala do kopce směrem na Kamenný vrch u Výšinky. Byla to pohodlná cesta opět projetá traktorem a výstup to rozhodně nebyl zdrcující. I zkratka ze žluté trasy přes horizont na cyklotrasu zpět k Výšince byla v hlubokém sněhu prošlápnutá, a tak dobrodružství pokračovalo až do konce. Jet úzkou cestou v lese 300 m prudce dolů v hlubokém prašanu na běžkách je nezapomenutený pocit. Neměnila bych za žádnou sjezdovku světa!

Výškový profil okruhu Výšinka-Liščí hora-Kohoutov-Výšinka

Na Výšince to řádně foukalo, nazval abych to sněhovou vánicí. Jen jsem dosedla do auta a sundala rukavice, přiřítil se traktor s radlicí a cyklotrasu k chatám pod Liščí horou znovu projížděl. Než napadne dalších pár centimetrů sněhu, budou mít lyžaři smůlu. Ale tu letos lyžaři nemají. Máme letos totiž pořádnou zimu.

Kateřina Sekyrková